Kolokvium

Minsky: "Budeme rádi, když nás budou chovat jako domácí mazlíčky."

Papierové knihy a dokumenty sú zriedkavo používané a väčšina učenia sa deje za pomoci inteligentných, simulovaných, softvérovo založených učiteľov.

Lepšie vnímanie a pohyb postihnutých, takže invalidita neznamená neprekonateľnú prekážku.

Akcelerácia rozvoja počítačových technológií spôsobuje trvalú ekonomickú expanziu. Ľudská práca je takmer vylúčená z výroby, poľnohospodárstva a dopravy. Základné životné potreby sú prístupné pre drvivú väčšinu ľudí.

Ľudia začínajú mať vzťahy s automatickými osobnosťami a používajú ich ako spoločníkov, učiteľov, správcov, a milencov. Virtuálna realita sa stane spôsobom, akým v tomto storočí strávi väčšina ľudí svoj život.

Exponenciálny rozvoj vedy a technológií nám umožní splynúť so strojmi. Už viac neexistuje rozlíšenie medzi ľuďmi a počítačmi.

Překonání všech biologických a fyzických omezení.

Chytré drogy, které navždy vymítí psychickou i fyzickou bolest.

Hédonistický imperativ: člověka geneticky a chemicky upravit tak, aby necítil bolest a nespokojenost.

Lidé, zvířata a stroje jsou jenom různé evoluční platformy, které je možné úspěšně spojit a vytvářet zajímavé posthumanistické kombinace.

Transgenické experimenty, které mezidruhově spojí genetické vlastnosti zvířat a lidí.

neparticipovať?

Je možné zastaviť "pokrok"? ("Ak to nebudem robiť ja, nájdu sa ďalší").

Z existenciálního hlediska je takový pohled (že vědomí mám jenom já sám) pro lidskou psychiku neúnosný, neboť navozuje pocit osamění, úzkosti, ztráty smyslu

I z ryze pragmatického hlediska je výhodné předpokládat o ostatních, že mají vědomí podobné mému, neboť mi to umožňuje lépe chápat jejich minulá rozhodnutí a předvídat budoucí chování.

Z hlediska vědy je hypotéza, že ostatní lidé vědomí postrádají, přestože svým chováním i vnitřní strukturou jsou mi velmi podobní, nadbytečně složitá (Ockhamova břitva).

Z praktického hlediska je přijatelné předpokládat vědomí vně mého subjektu, přičemž existují různé stavy vědomí korelované s různými objektivně pozorovatelnými procesy u vysoce komplexních systémů, jako jsou například lidé. Pokud bychom měli předpokládat vědomí nejen u lidí či struktur vzniklých biologickou evolucí, měli by to být opět vysoce komplexní struktury, které nemůžeme redukovat na jejich části a u nichž je možno předpokládat emergentní jevy. Předpoklad vědomí se bude vztahovat právě k této nemožnosti redukce a obtížnosti formálního popisu celku.

Pouhý výčet kvantitativních parametrů neznamená sám o sobě, že bychom vytvářeli umělé vědomí. Je to podmínka nutná nikoliv však postačující.

Spolu s fyzikálním základem se bude lišit i vnitřní organizace takových nebiologických struktur a tím i to, co bychom mohli nazývat jejich vědomím. Toto vědomí bude nutně neantropomorfní a nebiologické.

Možnosti sebemodifikace inteligentních struktur jsou v limitě neomezené, v důsledku toho není možno se spoléhat na to, že jim implantujeme nějaká rigidní pravidla ve stylu Asimovových „Tří zákonů robotiky“.

Struktura, která je schopna (a ochotna) nezištného vhledu a empatie do druhých struktur. Empatie jako závazný prožitek představy o vnitřním stavu druhého, včetně jeho neantropomorfních „strastí a slastí“. Empatie regulující vědomé chování směrem k minimalizaci obecného utrpení.